Co je to RP?
Hra na hrdiny, rolová hra, anglicky role-playing game zkracované na RPG je druh hry, ve které hráči zaujímají role fiktivních postav, za které podle daných pravidel v samotné hře jednají. Hra může mít podobu stolní hry, počítačové hry nebo kostýmové hry nazývané larp. Uvedená označení odkazují na to, že základem těchto her jsou výrazné herní postavy, někdy nazýváné charaktery (vlivem anglického character).
V jádru jsou tyto hry formou interaktivní zábavy založené na výpravnosti příběhu, který lze ovlivnit a na kterém lze mít svou fiktivní rolí autentický podíl a také možnost odnést si reálný zážitek, plynoucí z procesu transformace vlastní libovůle do fiktivní postavy herního světa. Hráč takový svět svou fiktivní rolí tedy odvíjí a na základě sobě vlastní libovůle do jisté míry spoluvytváří.
Svět sám a zákonitosti takového světa jsou obvykle definovány v pravidlech, která můžou být až velice komplikovaná a rozsáhlá a neustále dotvářená a rozšiřovaná. Nad světem RPG hry proto musí „bdít“ inteligentní prvek (člověk, počítačový program), který nemůže být omezen ničím jiným než pravidly a který dohlíží nad pohybem postav a jejich činy a dále rozhoduje (na základě zákonitostí definovaného univerzálního zákona nějakého světa) o následcích konkrétních činů vykonaných hráči. Takový mocný činitel je tedy jakýsi pán světa (game master – pán hry, dungeon master – pán jeskyně, také označován jako dějmistr nebo jednoduše vypravěč), který právě pohyb a dynamiku prostředí neustále dovytváří, usměrňuje a kontroluje a rovněž přejímá zodpovědnost za postavy, které do světa sám vkládá, jako protivníky nebo přátele hrdinům ovládanými hráči.
Dnes narůstá trend, nějakým způsobem roli vypravěče překlenout, například tím, že hru řídí všichni hráči, a u sporných událostí diskutují a hlasují, někdy se taky role vypravěče po čase přenáší, takže se na čas každý hráč té role ujme, krom toho se také hojně ujímá moderní model z chatů a sociálních sítí, kdy je příběh dopředu tak nějak vyjasněn, nebo se dokonce hraje dle předlohy filmů, knih nebo her, a hráči tak hrají dle jakési předlohy bez potřeby vypravěče.
V jádru jsou tyto hry formou interaktivní zábavy založené na výpravnosti příběhu, který lze ovlivnit a na kterém lze mít svou fiktivní rolí autentický podíl a také možnost odnést si reálný zážitek, plynoucí z procesu transformace vlastní libovůle do fiktivní postavy herního světa. Hráč takový svět svou fiktivní rolí tedy odvíjí a na základě sobě vlastní libovůle do jisté míry spoluvytváří.
Svět sám a zákonitosti takového světa jsou obvykle definovány v pravidlech, která můžou být až velice komplikovaná a rozsáhlá a neustále dotvářená a rozšiřovaná. Nad světem RPG hry proto musí „bdít“ inteligentní prvek (člověk, počítačový program), který nemůže být omezen ničím jiným než pravidly a který dohlíží nad pohybem postav a jejich činy a dále rozhoduje (na základě zákonitostí definovaného univerzálního zákona nějakého světa) o následcích konkrétních činů vykonaných hráči. Takový mocný činitel je tedy jakýsi pán světa (game master – pán hry, dungeon master – pán jeskyně, také označován jako dějmistr nebo jednoduše vypravěč), který právě pohyb a dynamiku prostředí neustále dovytváří, usměrňuje a kontroluje a rovněž přejímá zodpovědnost za postavy, které do světa sám vkládá, jako protivníky nebo přátele hrdinům ovládanými hráči.
Dnes narůstá trend, nějakým způsobem roli vypravěče překlenout, například tím, že hru řídí všichni hráči, a u sporných událostí diskutují a hlasují, někdy se taky role vypravěče po čase přenáší, takže se na čas každý hráč té role ujme, krom toho se také hojně ujímá moderní model z chatů a sociálních sítí, kdy je příběh dopředu tak nějak vyjasněn, nebo se dokonce hraje dle předlohy filmů, knih nebo her, a hráči tak hrají dle jakési předlohy bez potřeby vypravěče.
Zdroj: wikipedia.org
Jak hrát?
RP je v podstatě jako psát knihu spolu s někým jiným. Vezmete si oficiální postavu, nebo si postavu vytvoříte, načež za ni začnete hrát. Musíte rozepsat své okolí, co má postava na sobě, co dělá, jak se chová a co říká. Snad každý četl nějakou knihu, takže tohle je asi to nejlepší možné přirovnání. Přesto, pro lepší pochopení vytvořím ukázku a popíšu celkové dění.
Ukázka
Itachi: Lesem, vyjma neustálé šumění kapek deště mezi listím stromů, se ozve hlasitý, tupý náraz, umožňující siluetě zahalené postavy přesunout se vzduchem o další kus dál. O další kus cesty blíže k cíli. Poslední dny věnoval sběru informací, a ačkoliv se nepohnul o moc dále, alespoň měl možnost zjistit, že výběr Shinobi, kteří byli oživeni, není tak náhodný, jak si myslel - Ne, právě naopak, ti, kteří již byli oživeni během války, ti, jejichž oživení se alespoň zdálo nemožné, i podstatně méně důležití Shinobi. Právě ona skutečnost dala na čas vzniknout chaosu, chaosu, který znepříjemňoval podstupování dalších kroků, alespoň na čas - Teď by se mu ale mohl hodit. Nakonec, jsou-li opravdu oživeni všichni, mohlo by to znamenat, že i-... Další z větví, od kterých se hodlal odrazit, se propadne a zřítí dolů, na lesní cestu, po které ve svém přesunu pohybuje. Dle stavu jejího ztrouchnivění přirozeně usoudí, že déšť tady pokračuje již po dlouhou dobu. To znamená, že je blízko. Ačkoliv mu nemožnost nadále využívat Shunshin zpomalí postup, raději již teď potlačí svou chakru. Ví, že je Nagato senzibil, a nepotřebuje, aby se o jeho příchodu vědělo dříve, než on sám zjistí, co přesně se v Ame právě teď děje. Brána vesnice. Jeho dech je poněkud těžší; snad následek jeho nemoci, snad dlouhá cesta, jejíž velkou část absolvoval bez použití chakry. Ne, nejen to; vzduch je těžší. Na chvíli se mu zdá, že se není schopen nadechnout, což ale po následné prudké bolesti v oblasti hrudníku ustoupí - Sotva nabere ztracený balanc, pokračuje v chůzi. Teď nemůže riskovat přímý průchod branou, v takovém případě by-... K zemi dopadnou dvě těla, a to téměř ve stejný moment. Vypadají, jako by ztratili život, ale je to jen vědomí, co je na chvíli opustilo. Tep jeho srdce se znovu zrychlí, ale zabere mu dalších pár minut, než najde místo, kde má jistotu, že ho nikdo neviděl a nepronásledoval; protože pro použití genjutsu musel, byť jen na zlomek vteřiny, svou chakru uvolnit, je možnost, že si jeho přítomnosti někdo všiml. Prázdné, úzké uličky v zákoutích Amegakure působí téměř post-apokalypticky, navíc doplněny nekonečným deštěm, ale právě to je teď jediné místo, kde může nalézt své párvteřinové útočiště. Koncem ukazováčku klepne do skleněné ampule, z níž vypadnou dvě pilulky, vlhnoucí mu v dlani pod náporem deště. Hučení v uších se náhle uklidní, stejně, jako jeho myšlenky. Byl dobrý nápad vyzvednout své léky ještě než se sešel se Shinem. Přes hlavu má nasazenou kapuci, znemožňující výhled do jeho tváře, což za daných podmínek naštěstí není nic, co by přitahoval pozornost - Obličej zvedne k vysoké věži, nepříliš vzdálené. Nagato... Jeden z mála těch, na které se právě teď může obrátit. Bez velkého, nápadného spěchu zamíří oním směrem. Vesnice je velmi hlídaná, ale díky jeho kontrole nad vlastní chakrou není pravděpodobné, že by přitáhl pozornost - Nepůsobí dojmem Shinobiho. Problém přijde teprve jakmile dosáhne věže samotné.
Konan: *Od chvíle, kdy měla možnost se s Nagatem opět shledat, uběhla jen krátká doba. Po jejich rozhovoru se rozhodli jednat okamžitě; přemístili se do Ame. Ačkoliv měli cíl, který byl pro ně momentálně i prioritou, rozhodli se raději čekat. Jejich jistota ohledně oživení Itachiho byla téměř stoprocentní, tedy bylo jasné, že i si bude i Itachi jistý tím, že Nagato stále žije, načež se ho dříve nebo později vydá najít. Nebylo třeba se tedy vydávat na jakoukoliv akci co se týče jeho nalezení; najde je dříve nebo později sám. Také bylo jasné, že pokud je opravdu živý, už se dávno stal součástí té nové organizace, tedy by pro ně byl obrovskou výhodou vzhledem k tomu, kolik informací už nejspíš má. Jejich čekání nebylo zdlouhavé. Nagatův déšť zaznamenal přítomnost Itachiho. Avšak on s ním stále nemohl jakkoliv jednat, k východu věže se tedy vydá ona sama. Ulice Ame, které jsou naplněné jen tichem, prázdnotou a ledovým deštěm, mají i přes to, že na první pohled vypadají stejně jako kdykoliv předtím, poněkud nový, zvláštní dojem, kterým na ní po bližším zkoumání s každým krokem, kterým se od věže oddaluje, působí, což jí samo o sobě jen utvrzuje v tom, že se Nagato nepletl. Od věže však udělá jen pár kroků, načež se mlčky zastaví, zatímco zpoza jejího těla začne vlhkým vzduchem létat několik sněhově bílých papírů, které okamžitě zamíří směrem do jejího sevření, kde se s posledním kusem papíru vytvarují do kunaie, který na první pohled vypadá jako dokonalá kopie. K takovému jednání jí přinutí přítomnost jakési osoby, která se kdesi nedaleko před věží, u které stojí, mihne částečně schovaná za prudkým deštěm, avšak i přes to, že je to skoro jistě Itachi, kapuce zakrývající jeho tvář jí znemožňuje se v tom na první pohled ujistit. * Itachi Uchiha. *Řekne nakonec ledovým, vážným hlasem, ačkoliv její výraz, který byl do této chvíle poněkud neutrální, se s jejími slovy pozmění v malý, nepatrný úsměv, vyvolán snad nostalgií, která je v tomhle momentě obklopuje.* Nemá smysl se skrývat. Popravdě, máš poněkud skvělé načasování. *Její hlas zní poněkud přívětivěji, než předtím. Stále držíc kunai, který už v tento moment ani tolik nevnímá, popojde jen o dva kroky směrem k němu, snad aby se ujistila, zda-li je to opravdu on.*
Itachi: Lesem, vyjma neustálé šumění kapek deště mezi listím stromů, se ozve hlasitý, tupý náraz, umožňující siluetě zahalené postavy přesunout se vzduchem o další kus dál. O další kus cesty blíže k cíli. Poslední dny věnoval sběru informací, a ačkoliv se nepohnul o moc dále, alespoň měl možnost zjistit, že výběr Shinobi, kteří byli oživeni, není tak náhodný, jak si myslel - Ne, právě naopak, ti, kteří již byli oživeni během války, ti, jejichž oživení se alespoň zdálo nemožné, i podstatně méně důležití Shinobi. Právě ona skutečnost dala na čas vzniknout chaosu, chaosu, který znepříjemňoval podstupování dalších kroků, alespoň na čas - Teď by se mu ale mohl hodit. Nakonec, jsou-li opravdu oživeni všichni, mohlo by to znamenat, že i-... Další z větví, od kterých se hodlal odrazit, se propadne a zřítí dolů, na lesní cestu, po které ve svém přesunu pohybuje. Dle stavu jejího ztrouchnivění přirozeně usoudí, že déšť tady pokračuje již po dlouhou dobu. To znamená, že je blízko. Ačkoliv mu nemožnost nadále využívat Shunshin zpomalí postup, raději již teď potlačí svou chakru. Ví, že je Nagato senzibil, a nepotřebuje, aby se o jeho příchodu vědělo dříve, než on sám zjistí, co přesně se v Ame právě teď děje. Brána vesnice. Jeho dech je poněkud těžší; snad následek jeho nemoci, snad dlouhá cesta, jejíž velkou část absolvoval bez použití chakry. Ne, nejen to; vzduch je těžší. Na chvíli se mu zdá, že se není schopen nadechnout, což ale po následné prudké bolesti v oblasti hrudníku ustoupí - Sotva nabere ztracený balanc, pokračuje v chůzi. Teď nemůže riskovat přímý průchod branou, v takovém případě by-... K zemi dopadnou dvě těla, a to téměř ve stejný moment. Vypadají, jako by ztratili život, ale je to jen vědomí, co je na chvíli opustilo. Tep jeho srdce se znovu zrychlí, ale zabere mu dalších pár minut, než najde místo, kde má jistotu, že ho nikdo neviděl a nepronásledoval; protože pro použití genjutsu musel, byť jen na zlomek vteřiny, svou chakru uvolnit, je možnost, že si jeho přítomnosti někdo všiml. Prázdné, úzké uličky v zákoutích Amegakure působí téměř post-apokalypticky, navíc doplněny nekonečným deštěm, ale právě to je teď jediné místo, kde může nalézt své párvteřinové útočiště. Koncem ukazováčku klepne do skleněné ampule, z níž vypadnou dvě pilulky, vlhnoucí mu v dlani pod náporem deště. Hučení v uších se náhle uklidní, stejně, jako jeho myšlenky. Byl dobrý nápad vyzvednout své léky ještě než se sešel se Shinem. Přes hlavu má nasazenou kapuci, znemožňující výhled do jeho tváře, což za daných podmínek naštěstí není nic, co by přitahoval pozornost - Obličej zvedne k vysoké věži, nepříliš vzdálené. Nagato... Jeden z mála těch, na které se právě teď může obrátit. Bez velkého, nápadného spěchu zamíří oním směrem. Vesnice je velmi hlídaná, ale díky jeho kontrole nad vlastní chakrou není pravděpodobné, že by přitáhl pozornost - Nepůsobí dojmem Shinobiho. Problém přijde teprve jakmile dosáhne věže samotné.
Konan: *Od chvíle, kdy měla možnost se s Nagatem opět shledat, uběhla jen krátká doba. Po jejich rozhovoru se rozhodli jednat okamžitě; přemístili se do Ame. Ačkoliv měli cíl, který byl pro ně momentálně i prioritou, rozhodli se raději čekat. Jejich jistota ohledně oživení Itachiho byla téměř stoprocentní, tedy bylo jasné, že i si bude i Itachi jistý tím, že Nagato stále žije, načež se ho dříve nebo později vydá najít. Nebylo třeba se tedy vydávat na jakoukoliv akci co se týče jeho nalezení; najde je dříve nebo později sám. Také bylo jasné, že pokud je opravdu živý, už se dávno stal součástí té nové organizace, tedy by pro ně byl obrovskou výhodou vzhledem k tomu, kolik informací už nejspíš má. Jejich čekání nebylo zdlouhavé. Nagatův déšť zaznamenal přítomnost Itachiho. Avšak on s ním stále nemohl jakkoliv jednat, k východu věže se tedy vydá ona sama. Ulice Ame, které jsou naplněné jen tichem, prázdnotou a ledovým deštěm, mají i přes to, že na první pohled vypadají stejně jako kdykoliv předtím, poněkud nový, zvláštní dojem, kterým na ní po bližším zkoumání s každým krokem, kterým se od věže oddaluje, působí, což jí samo o sobě jen utvrzuje v tom, že se Nagato nepletl. Od věže však udělá jen pár kroků, načež se mlčky zastaví, zatímco zpoza jejího těla začne vlhkým vzduchem létat několik sněhově bílých papírů, které okamžitě zamíří směrem do jejího sevření, kde se s posledním kusem papíru vytvarují do kunaie, který na první pohled vypadá jako dokonalá kopie. K takovému jednání jí přinutí přítomnost jakési osoby, která se kdesi nedaleko před věží, u které stojí, mihne částečně schovaná za prudkým deštěm, avšak i přes to, že je to skoro jistě Itachi, kapuce zakrývající jeho tvář jí znemožňuje se v tom na první pohled ujistit. * Itachi Uchiha. *Řekne nakonec ledovým, vážným hlasem, ačkoliv její výraz, který byl do této chvíle poněkud neutrální, se s jejími slovy pozmění v malý, nepatrný úsměv, vyvolán snad nostalgií, která je v tomhle momentě obklopuje.* Nemá smysl se skrývat. Popravdě, máš poněkud skvělé načasování. *Její hlas zní poněkud přívětivěji, než předtím. Stále držíc kunai, který už v tento moment ani tolik nevnímá, popojde jen o dva kroky směrem k němu, snad aby se ujistila, zda-li je to opravdu on.*
Zdroj: Itachi a Konan začátek hry odehrávající se na skle místnosti.
Snad nebudou slavní, nechci jim honit ego..
Snad nebudou slavní, nechci jim honit ego..
Vysvětlení v pár bodech
- Jak jste si všimli dá se hrát dvojím způsobem. Buďto knižním, kdy do uvozovek dáváte přímou řeč a nebo klasickým způsobem, kdy to co postava dělá píše do ohraničení [ Závorky, hvězdičky, etc. ] a to co postava říká se pak píše mimo.
- Většinou se píše ve třetí osobě, kdy hráč o postavě mluví. Najdou se však i jedinci, kterým vyhovuje osoba první. To už je čistě o tom, co sám hráč preferuje.
- Pokud si hráč vezme oficiální postavu, musí si nastudovat její charakter a podle toho i následně hrát. Není tedy možné, aby si kdokoli hrál tak, jak se mu zlíbí a to ani v případě, že si hráč vytvoří svou vlastní postavu. I vlastní postavy obsahují charakter, který by měl hráč uhrát bez toho, aby z něj vybočoval. Hráč nehraje sám za sebe, ale za postavu.
- Je mnoho hráčů a každý z nich má vlastní styl hry. Někteří píší rozsáhlé slohy, jiným stačí napsat pár vět. Nebojte se však i ti co nyní slohaří byli ve svých začátcích rádi, že napsali alespoň dvě kloudné věty, jež měli hlavu a patu.